Zima roku 1994 byla z mého pohledu hnusná. Sněžilo a všude kolem byla prosolená břečka, kterou jsem pochopitelně jako vozíčkář přímo živočišně nenáviděl. Jeli jsme s Hankou z nějakého velmi důležitého jednání z Prahy a na D1 se nám pokazilo auto. Stáli jsme v té vánici u krajnice se zapnutými slábnoucími blinkry skoro dvě hodiny, bezmocní a ponížení fyziologickými důsledky chladu. Nakonec u nás zastavilo auto "žlutých andělů". "No, my jsme vás míjeli už potřetí - a kdybychom viděli, že jste vozíčkáři, zastavili bychom rovnou." Tak jsem vymyslel SYM-BLIK.
SYM - BLIK
