Musím se dost vrátit do minulosti. Do doby, kdy jsem začal studovat speciální pedagogiku a psychologii v Olomouci. Pedagogická fakulta a obzvláště kolej Žerotínova - to byl jeden muzikant vedle druhého. Až na mne. Moje pokusy mne na letních pionýrských táborech dostaly až do stupně zvládnutí čtyř nebo pěti akordů, což v té kolejní konkurenci bylo vlastně NIC. Začal jsem trochu víc pracovat s textem a ty akordy, které jsem měl zvládnuté jsem k tomu pokusně řadil - tak vznikly mé první písničky.
Už z dětství a časného mládí jsem znal písničkářku - obrnářku Janu Sokolovou, která dokonce vystupovala na PORTĚ. A berličkáře Martina Vokáče a skupinu ŠAFRÁN s tehdy "částečně invalidním" frontmanem Jardou Binhackem. Tak jsem si to všechno dal dohromady - partu lidí z pajdáku, partu postižených mládežníků z historicky první "pouliční organizace SSM postižené mládeže", svoje prvotiny - a zvolali jsme do toho roku 1984: "Ať žije život!". Tak jsem vymyslel festival zdravotně postižených písničkářů "VIVAT VITA!".
Festival zdravotně postižených písničkářů
